Dech vítězů - tajemství udždžají a síla vnitřního ticha

V každém nádechu se ukrývá svět, který čeká na své objevení. V každém výdechu mizí starosti, napětí a strach. A mezi těmito dvěma břehy – mezi přijetím a odevzdáním – tepe dech vítězů. Dech udždžají.

Udždžají, starobylý šepot pradávné jógy, není jen dalším dechovým cvičením. Je to most. Most mezi neklidnou myslí a hlubokou vnitřní moudrostí těla. Mezi chaosem světa venku a tichem, které sídlí v hrudi každého z nás.

Při udždžají lehce stáhneme hrdlo, jako bychom chtěli šeptem něco sdělit sami sobě. Zvuk dechu připomíná šumění mořských vln, které se klidně valí na břeh a zase se stahují zpátky do oceánu. Tento zvuk není náhodný. Je znamením, že dech prochází zúženým kanálem, že proudí s jemným odporem, který v hrudi vytváří vnitřní tlak.

A právě tento tlak je klíčem.

Jemné tlakování vnitřního prostoru probouzí baroreceptory – strážci krevního toku a tlaku – které posílají signál bloudivému nervu. Tento nerv je hlavní cestou parasympatického nervového systému. Aktivace vagu vede k několika důležitým fyziologickým efektům: srdeční frekvence se snižuje (dochází k bradykardii), cévy se jemně rozšiřují (vasodilatace) a tělo začíná efektivně snižovat systémový krevní tlak. Krev teče měkčeji, srdce bije s větším klidem, tlak v žilách se tiše snižuje jako řeka, která opouští své rozbouřené koryto.

Sympatický systém, jenž v sobě nosí vzpomínku na útěk a boj, ustupuje do pozadí. Na jeho místo přichází parasympatikus, ochránce klidu, léčení a návratu k sobě.

Vědecké studie dnes potvrzují to, co jogíni věděli už tisíce let – pravidelná praxe udždžají dokáže během několika týdnů snížit krevní tlak o 10–15 mmHg. A více než samotné číslo je cenný ten pocit: pocit, že jsme opět pány svého těla, svého dechu a svého života.

• Udždžají není jen dechová technika.

• Je to pozvání.

• Pozvání k setkání s tím nejjemnějším a nejsilnějším v nás.

Jak se učit dech udždžají:

• Najdi si klidné místo, kde tě nebude nic rušit. Posaď se pohodlně, páteř vzpřímená, ramena uvolněná. Zavři oči a chvíli jen vnímej, jak dýcháš.

• Pak zkus jemně stáhnout zadní část hrdla – jako bys chtěl(a) mlčky vydechnout na zrcadlo, aby se zamlžilo. Nádech i výdech se stanou slyšitelnými, ale velmi měkkými. Cítíš, jak dech vibruje v krku? To je znamení, že proudí správnou cestou.

• Nádech nech být přirozený, ale výdech vědomě prodlužuj. Klidně až na dvojnásobek délky nádechu. Nepřepínej se, dech by měl být pohodlný, tekoucí.

• Začni s pěti minutami denně. Můžeš při tom tiše naslouchat zvuku vlastního dechu, jako bys poslouchal(a) šepot starého moře ve své hrudi.

A každý den si připomeň:

V každém šepotu udždžají je ukrytá síla vítězů — těch, kteří se naučili vítězit nejprve sami nad sebou.

-vk-