Nosní dýchání u dětí: klíč k jejich zdraví a správnému vývoji
Nosní dýchání u novorozenců je unikátní a zásadní fyziologický mechanismus, který má nenahraditelnou roli při jejich růstu a vývoji. Novorozené dítě dýchá přirozeně nosem, což se nazývá obligátní nosní dýchání. Tato schopnost je klíčová zejména v prvních měsících života, protože umožňuje dítěti dýchat i během krmení. Zároveň chrání jejich dýchací cesty před nečistotami, chladem a vysušením vzduchu. Nosní dutina funguje jako přirozený filtr, který vzduch zvlhčuje, ohřívá a čistí, což přispívá k ochraně citlivých plic. Anatomie novorozenců je přizpůsobena tomu, aby dýchání probíhalo primárně nosem – poloha hrtanu a stavba horních cest dýchacích jsou navrženy přesně pro tento účel.
Přestože s věkem dítěte tato dominance nosního dýchání ustupuje a dítě se učí efektivně dýchat i ústy, není dýchání ústy v raném dětství normální. Chronické dýchání ústy může mít závažné dopady na fyziologický vývoj dítěte a jeho celkové zdraví. Výzkumy ukazují, že nosní dýchání stimuluje správný růst čelistí a obličejových svalů, zatímco dýchání ústy bývá spojeno s deformacemi obličejové struktury. Může vést například k úzkému patru, nesprávnému vývoji zubů nebo prodloužení obličeje, což odborníci označují jako "adenoidní obličej" (Camacho et al., 2018).
Dýchání ústy také mění vzorce polykání a ovlivňuje polohu jazyka, což může mít za následek ortodontické problémy a zhoršení vývoje čelistí. Nesprávné dýchací vzorce spojené s dýcháním ústy znamenají, že vzduch není dostatečně filtrovaný, zvlhčený ani ohřátý, což zvyšuje riziko podráždění dýchacích cest a infekcí (Proctor, 1982). Navíc, při dýchání ústy chybí produkce oxidu dusnatého v nosní dutině, který hraje klíčovou roli při zlepšování okysličení organismu (Lundberg et al., 1995).
Dalším významným problémem spojeným s chronickým dýcháním ústy jsou poruchy spánku, například obstrukční spánková apnoe. Tato porucha může mít negativní dopady na kognitivní vývoj dítěte, jeho koncentraci a chování. Výzkum ukazuje, že děti s chronickou spánkovou apnoe často vykazují zhoršenou kvalitu spánku, což může ovlivnit jejich školní výsledky i celkové zdraví (Marcus et al., 2012).
Důvody, proč dítě může upřednostňovat dýchání ústy, bývají různé. Nejčastěji se jedná o zvětšené nosní nebo krční mandle, chronickou rýmu, alergie či anatomické překážky, jako je deviace nosní přepážky. V některých případech může být příčinou i špatný návyk nebo dýchací vzorec. Bez ohledu na důvod je důležité tyto problémy řešit co nejdříve. Vyšetření odborníkem, jako je pediatr, ORL specialista nebo ortodontista, může pomoci identifikovat příčinu a navrhnout vhodnou léčbu. Pokud je problémem například zvětšená nosní mandle, může být nutná chirurgická intervence, která obstrukci odstraní (Scott et al., 2016).
Důležitou součástí prevence a řešení chronického dýchání ústy je také dechová terapie a logopedická cvičení. Tyto metody mohou podpořit správné návyky dýchání, posílit svaly kolem úst a obnovit přirozenou polohu jazyka. Například cvičení zaměřená na břišní dýchání, kdy dítě sleduje pohyb plyšáka na svém břiše při nádechu a výdechu nosem, mohou být jednoduchou a efektivní technikou, jak podpořit správné dýchání. Další možností je hra, při které děti čichají k oblíbeným vůním, například ke květinám, což jim pomáhá vnímat přirozené nosní dýchání.
Nosní dýchání hraje také estetickou roli. Chronické dýchání ústy může vést k prodlouženému obličeji, zúženému patru nebo dokonce vpáčené bradě, což může mít dlouhodobý vliv na vzhled dítěte. Rodiče by proto měli dbát na to, aby si děti osvojily správné návyky nosního dýchání, a včas řešit jakékoliv problémy, které by mohly tento proces narušit.
Nosní dýchání je klíčem k tomu, aby dítě mohlo zdravě růst a vyvíjet se. Jeho podpora by měla být prioritou jak pro rodiče, tak pro odborníky. Chronické dýchání ústy může mít dalekosáhlé dopady, avšak při včasném zásahu lze těmto komplikacím předejít a zajistit dítěti zdravý a harmonický vývoj.
-vk¨-
Reference:
McClelland, S., & Jones, T. A. (2019). Nasal breathing in neonates and its importance. Pediatrics International, 61(3), 291–296. [DOI: 10.1111/ped.13884]
Proctor, D. F. (1982). The respiratory functions of the nose. Physiological Reviews, 62(1), 332–389. [DOI: 10.1152/physrev.1982.62.1.332]
Camacho, M., et al. (2018). Facial growth and oral breathing: A systematic review. American Journal of Orthodontics and Dentofacial Orthopedics, 154(3), 401–411. [DOI: 10.1016/j.ajodo.2017.11.040]
Marcus, C. L., et al. (2012). Obstructive sleep apnea in children. American Journal of Respiratory and Critical Care Medicine, 185(3), 287–298. [DOI: 10.1164/rccm.201110-1911CI]
Lundberg, J. O., et al. (1995). Nasal nitric oxide in man. Thorax, 50(6), 620–624. [DOI: 10.1136/thx.50.6.620]
Scott, K., et al. (2016). Effectiveness of adenotonsillectomy in resolving nasal obstruction in children: A review. The Laryngoscope, 126(4), 1123–1131. [DOI: 10.1002/lary.25634]